ŠÉF A HLAVNÍ AKCIONÁŘ INVESMARTU PAOLO CATALFAMO ŘEKL PRÁVU
* V srpnu jste oznámili, že zahájíte arbitráž proti České republice. Už jste tak učinili?
Ano. A v souladu s příslušnými dohodami písemně. Nejde přitom o jednu arbitráž, ale o dvě. V jedné se nápravy věcí domáhá společnost Invesmart B.V. podle Dohody mezi Českou a Slovenskou federativní Republikou a Nizozemským královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic a v druhé já jako většinový akcionář Invesmartu podle Dohody mezi Českou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic. V září nás ministerstvo financí pozvalo k jednání o smírném řešení. Na návrh pana náměstka Zelinky jednání proběhlo 24. října v Praze. Nebylo však dosaženo žádné dohody, dokonce ani o termínu dalšího jednání. Nevylučuji však, že k nim dojde.
* V čem vidíte poškození své investice ze strany státu?
Poškození investice lze rozdělit na tři oblasti, podle toho, kdo škodu způsobil. Z našeho pohledu jde o škody způsobené Českou národní bankou, ministerstvem financí a soudcem Berkou jako orgánem státní moci. Česká národní banka nám způsobila škody v několika krocích. Nejprve porušila ústní dohodu se mnou a veřejně oznámila, že neudělila souhlas ke vstupu Invesmartu do Union banky, a za dalších 24 hodin bylo vše právě naopak. V důsledku těchto zmatených informací odtekly během jediného dne z Union banky vklady ve výši 1,8 miliardy korun. Pochybení ČNB spočívá i v tom, že souhlasila s naším vstupem do Union banky, aniž bylo jisté, že přislíbená státní pomoc při očištění Union banky bude poskytnuta.
* Ty dvě věci spolu ale přece nesouvisí. Šlo o povolení k investici, ČNB neměla posuzovat, zda je investice pro Invesmart výhodná.
To jsou kecy. ČNB není nějaký poštovní úřad, kde se pouze podívají na to, zda všechny podpisy a všechna razítka jsou v pořádku. Jde o centrální banku významného středoevropského státu. ČNB navíc zkontrolovala všechny akcionáře Invesmartu a požádala o vyjádření italskou centrální banku. Podrobně zkoumala všechny aspekty naší akvizice. Žádala například, aby Invesmart koupil pouze ty akcie, za které zaplatí převzetím dluhů spojených s úvěry spřízněným osobám. Právě z tohoto důvodu jsme převzali pouze 60 procent Union Group namísto původně plánovaných 70 procent. ČNB také žádala okamžitou výměnu managementu UB ještě předtím, než bude naše akvizice schválena a dokončena. Jak vyplývá ze zprávy pro Poslaneckou sněmovnu a z inspekcí v Union bance, ČNB si byla vědoma kritických problémů banky s úvěry spřízněným osobám, se strukturou akcionářů a s likviditou. Každý člověk v České republice musí vědět, že Union banka měla být zavřena dávno předtím, než do ní Invesmart vstoupil. Dohoda s ČNB byla jasná: Union banka měla určité problémy a Invesmart byl ochoten ji převzít a vyčistit. Ale vždy bylo evidentní, že tato dohoda je propojená se státní pomocí.
* Vaše slova vyznívají tak, jako by snad existovala nějaká dohoda mezi Invesmartem a ČNB o záchraně Union banky. Nic takového ale známo není.
Vždy bylo veřejně jasné, že státní pomoc je podmínkou naší akvizice. Kdyby ČNB jednala férově, mohla do schválení našeho vstupu dát podmínku, že její souhlas nabývá účinnosti jen v případě, že budou jednání o státní pomoci dokončena s kladným výsledkem. Namísto toho naopak vedení ČNB požadovalo, abychom rychle převzali vedení Union banky a kontrolu nad jejím managementem.
* ČNB přece nemůže říct: můžete tam vstoupit jen tehdy, když se ukáže, že vaše investice bude díky státní injekci úspěšná. Centrální banka měla hodnotit Invesmart jako akcionáře, a nikoliv to, zda je Union banka dobrou investicí. Na to nemá právo.
Podle českého práva měla být Union banka zavřena dva roky předtím, než jsme do ní vstoupili. Můžeme mít na jednání s ČNB různý názor, ale nelze zpochybnit, že Invesmart nesl důsledky předchozího jejího nekonání vůči Union bance. Namísto toho čekala na hloupého cizince. Ten přišel, investoval do banky a o svou investici přišel. Mimo jiné i proto, že v době krize v Union bance zamítla ČNB poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 500 miliónů korun. Ten měl zabránit uzavření poboček 20. února 2003 a umožnit následné nalezení schůdného řešení. Je paradoxem, že právě v této době měla ČNB vůči UB mezibankovní dluh zhruba ve výši jedné miliardy korun.
* Můžete říct, kdy a kdo o úvěr požádal?
Já, na jednání v České národní bance 20. února 2003 ve čtyři hodiny odpoledne. Na tomto jednání byl přítomen guvernér ČNB Zdeněk Tůma.
* Šlo tedy jen o ústní žádost, nebo byla nějak písemně formalizována?
Pokusím se vysvětlit celý příběh. Ministerstvo financí veřejně oznámilo, že neposkytne státní pomoc Union bance. Pokoušeli jsme se dovolat na ministerstvo, což se ale nepovedlo. Proto jsme vyvolali jednání na centrální bance. Pan guvernér mi ukázal dopis z ministerstva, který se týkal státní pomoci. Poté se mě zeptal, co hodláme v této situaci dělat. Reagovali jsme s velkým překvapením, neboť Union banka kupodivu žádný podobný dopis neobdržela. Byl nám doručen až o pět dní později. Proto jsme neměli připravenou odpověď na otázku pana guvernéra. Ten poté vyjádřil očekávání, že Union banka druhý den neotevře své pobočky. Řekl jsem, že to považujeme za chybu a považujeme za povinnost ČNB pomoci nám alespoň na jeden den. Pan guvernér řekl, že nám půjčku poskytnout nechce a neučiní tak. Ať si klidně podáme žádost, ale že je to zbytečné. Centrální banka také odmítla naši žádost o jmenování zmocněnce, který by po uzavření poboček v Union bance dohlížel na situaci.
* Jakého pověřence máte na mysli? Český právní řád nic takového nezná.
Jakmile dojde k zavření poboček, vzniká v bance chaotická situace. Bylo by logické, kdyby ČNB jmenovala někoho, kdo by na banku dohlížel. Postup ČNB otevřel cestu k podvodnému vyhlášení podvodného konkursu na banku a k únosu předsedy představenstva Union Group Giuseppe Roselliho. Nejen tedy že s námi ČNB nespolupracovala v našem úsilí o záchranu banky, ale dokonce i aktivně napomáhala jejímu zničení. ČNB totiž sama podala návrh na likvidaci Union banky. Tím úmyslně zabránila realizaci plánu společnosti Goldman Sachs na vyrovnání s věřiteli, který zaručoval vrácení 40 % jejich pohledávek, a navíc měl zajistit pokračování některých činností Union banky.
* ČNB ale byla ze zákona povinna iniciovat likvidaci Union banky.
Nechci být nezdvořilý vůči ČNB, ale ten jejich návrh na likvidaci považuji za přímo surrealistický. Existoval návrh na vyrovnání. Teď konkursní správkyně konstatuje, že návratnost dosáhne 10 % během sedmi let. Proč se tedy ČNB rozhodla pro likvidaci?
* Protože jí to nařizuje zákon.
Základní povinností centrální banky je ochrana vkladatelů a věřitelů, a nikoliv chránění vlastních zájmů prostřednictvím podávání návrhu na likvidaci. Rád bych poznamenal, že kdyby se něco takového stalo v jakékoliv jiné evropské zemi, vyšli by lidé do ulic a vedlo by to ke změně politické situace. Centrální banka také jako vykonavatel bankovního dohledu využila svého vlivu na ovlivnění rozhodnutí arbitráže ve sporu ČNB a Union banky (UB se v arbitráži neúspěšně dožadovala na ČNB zaplacení 1,8 miliardy Kč na základě staršího konsolidačního programu – poznámka redakce).
* To je poměrně vážné obvinění. Můžete jej něčím podložit?
Za zvláštní jsem považoval už to, že jednou stranou arbitrážního sporu byl subjekt, který je zároveň regulátorem druhé strany sporu. Byly tam izvláštní časové shody. Arbitráž proběhla až po uzavření poboček a rozhodnutí o odnětí bankovní licence Union bance padlo dva dny poté, co byl oznámen výsledek arbitráže.
* To je ale logické. Kdybyste arbitráž vyhráli, ovlivnilo by to bilanci i likviditu banky.
To není pravda, jakmile se banka zavřela, už by jí nic nepomohlo.
* A škody, které vyčítáte ministerstvu financí?
Především, před schválením našeho převzetí Union banky ministerstvo nějak zapomnělo koordinovat svůj postup s ČNB. Byl to navíc sám náměstek ministra financí Janota, kdo v létě 2002, dávno před udělením souhlasu ČNB, pozval Invesmart k jednání o řešení situace Union banky. Celý plán naší akvizice totiž počítal se státní pomocí jako s nutným předpokladem. Ministerstvo dále vyzvalo Invesmart a Union banku k předložení restrukturalizačního plánu s tvrzením, že rozhodnutí vlády o případné státní podpoře podléhá souhlasu orgánů Evropské unie. Následně však ministerstvo podporu bez jakéhokoli odůvodnění zamítlo. Přitom se orgánům EU o Union bance ani nezmínilo, natož aby si například vyžádalo stanovisko Úřadu na ochranou hospodářské soutěže. Odpovědnost za záporné stanovisko svalovalo MF na Evropskou komisi, ale tam o ničem takovém nikdo nic nevěděl. Další škoda vznikla tím, že negativní stanovisko ohledně pomoci oznámilo ministerstvo ve čtvrtek dopoledne nejdříve médiím, místo projednání celé záležitosti s Invesmartem a ČNB v pátek odpoledne po konci otvírací doby banky. V této kritické době pak navíc ministr označil Union banku za černou díru a Invesmart za neseriózního investora. A nakonec soudce Berka. Ten nám způsobil škodu tím, že prohlásil konkurs na Union banku na základě evidentně zfalšovaných dokumentů. Zničil tak veškerou zbývající důvěru v Union banku, vystavil fyzickou bezpečnost zástupců Invesmartu a Union Group značnému nebezpečí, napomohl k vytvoření prostředí, které vyústilo v únos předsedy představenstva Union Group Giuseppe Roselliho. Banka se jeho zásluhou prostě stala kořistí zločinců.
Zdroj: Právo